Lusitano

Původ a historie

Lusitánský kůň se vyvíjel současně s koněm andaluským, s nímž má stejný genetický základ. Chov koní na Iberském poloostrově měl vysokou úroveň a po příchodu Maurů v roce 711 byl nadále zušlechťován arabskými a berberskými koňmi, jenž do chovu vnesli mimo jiné vysoké chody. Samotný španělský kůň měl značný význam při vzniku současných teplokrevných plemen, v Severní i Jižní Amreice vznikala na jeho základě westernová plemena. Znaky starošpanělských koní jsou velmi dobře rozpoznatelné u kladrubského koně či lipicána. Byl znám ve dvou typech - Genett, jemnější a ušlechtilejší a Villanos, hrubší koně používaní na práci. „Lusitano" je odvozeno od názvu Portugalska v staré latině - Lusitania.

Charakteristika a popis

Lusitano je kůň středního rámce, s mírně klabonosou hlavou na mohutném krku. Plece jsou široké, lopatka strmá, hrudníku nechybí objem, záď je dobře osvalená s nízko nasazeným ocasem. Typickým znakem je bohatá hříva a ocas, jenž se při zápasech, přehlídkách či show pečlivě zaplétá a výraznému krku tak ještě přidává na mohutnosti. Tito koně se vyznačují přizpůsobivostí, dobrou jezditelností a chody s vysokou akcí. Lze říci, že jde o koně velice podobného andalusanovi, jak charakterem, tak exteriérem. Lusitano je však přeci jen trochu hrubší, s hlavou výrazněji klabonosou a zádí o něco strmější. Škála zbarvení je široká, převládají bělouši, výjimkou nejsou plaváci, hnědáci či vraníci. V minulosti se mezi španělskými koňmi hojně vyskytovali strakoši, s oblibou vyhledávaní pro výcvik vysoké školy. Kohoutková výška se pohybuje mezi 150 - 160 cm.